【汉兰达珍珠白外观图片】汉兰达
Lineární algebra je odvětví matematiky, které se zabyvá vektory, vektorovymi prostory, soustavami lineárních rovnic a lineárními transformacemi. Jeliko? vektorové prostory jsou d?le?itou sou?ástí moderní matematiky, je lineární algebra d?le?itou sou?ástí jak abstraktní algebry, tak funkcionální analyzy. Aplikovaná lineární algebra se vyu?ívá nap?íklad v p?írodních vědách nebo sociálních vědách.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Moderní lineární algebra vznikla v letech 1843 a 1844. V roce 1843 vymyslel William Rowan Hamilton kvaterniony. V roce 1844 Hermann Grassmann publikoval svou knihu Die lineale Ausdehnungslehre. V roce 1857 pak Arthur Cayley publikoval svou ideu matic (velikosti 2×2).
Základní úvod
[editovat | editovat zdroj]Lineární algebra má svoje po?átky ve studiu vektor? v kartézském dvourozměrném a trojrozměrném prostoru. Obecně jsou ale vektory jakékoliv objekty, které lze dob?e s?ítat a násobit ?íslem (viz vektorovy prostor).
Vektor je tedy nap?. směrovaná úse?ka a je charakterizovany jak svojí velikostí, která je dána délkou úse?ky, tak svym směrem. Takovéto vektory slou?í dob?e ve fyzice jako reprezentace tzv. vektorovych veli?in (rychlost, síla, intenzita magnetického pole, ...). Vektorem ale m??e byt také polynom, funkce nebo posloupnost. Z těchto vektor? m??eme navíc vybrat takové s nějakou vlastností, která se zachovává s?ítáním i násobením ?íslem (u funkcí spojitost nebo diferencovatelnost, u polynom? nejvy??í stupeň, u posloupností omezenost ...).
Takto uzav?enou mno?inu nazyváme vektorovy prostor. Jak vidíte, podstatnou vlastností je, ?e pokud se?teme dva vektory nebo vynásobíme vektor ?íslem, získáme zase vektor. M??e existovat kone?ná skupina vektor? takovych, ?e s?ítáním r?znych násobk? těchto vektor? lze získat jakykoliv libovolny vektor. Nap?. t?i navzájem kolmé úse?ky v kartézské soustavě t?írozměrného prostoru. Takovéto vektory nazyváme generátory. Pokud navíc platí, ?e ?ádny z generátor? nelze nakombinovat z ostatních, nazyváme je bází.
Po?et vektor? v bázi nazyváme dimenze. Jak snadno uhádnete, vektorovy prostor orientovanych úse?ek v rovině má dimenzi 2 a v prostoru 3. S polynomy je to slo?itěj?í. Lze dokázat, ?e kone?ná báze neexistuje. Pokud se v?ak omezíme na polynomy stupně nejvy?e 2 a nulovy polynom, bází se stane nap?. trojice 1, x, x2. Ozna?me je p1, p2 a p3. Pak jakykoliv polynom stupně nejvy?e 2 lze nakombinovat z těchto polynom?:
To ale není jediná báze, těch je nekone?ně mnoho.
Nap?. pro q1(x) = x2 + x + 1, q2(x) = - x2 + x + 1, q3(x) = x - 1 je trojice q1, q2 a q3 té? bází. Pak
Pokud má báze t?i vektory, mají v?echny dal?í báze také t?i vektory a dimenze je 3. Obecně bychom mohli dokázat, ?e vektorovy prostor v?ech polynom? stupně nejvy?e n a nulového polynomu (ten stupeň nemá) má dimenzi n+1.
Podobně se zavádí sou?adnice. Pokud si bázi (p1, p2, p3) ozna?íme P a podobně (q1, q2, q3) Q, jsou sou?adnice na?eho vektoru, ozna?me jej v, v(x)=5 x2 + 2 x + 3 v bázích P a Q:
Podstata lineární algebry je, ?e v?echna dokázaná tvrzení platí pro v?echny vektorové prostory, nezávisle na tom jak definujeme vektor, s?ítání vektor? nebo jejich násobení ?íslem. Sta?í pokud splňují podmínky pro vektorovy prostor.
U vektorovych prostor? je dále d?le?ité, co chápeme jako ?íslo. Odborně se to nazyvá volbou tělesa. Tělesem m??e byt mno?ina, kde lze dělit i od?ítat (tedy ne celá ?ísla). Minimálním tělesem obsahujícím celá ?ísla je mno?ina v?ech racionálních ?ísel, ?asto jsou pou?ívána ?ísla reálná a komplexní. Existují takté? tělesa s kone?nym po?tem prvk? (?ísel), nejjednodu??ím p?íkladem jsou zbytkové t?ídy prvo?ísel.
Lineární operátory p?evádí prvky z jednoho lineárního prostoru do druhého (nebo do toho samého prostoru) a zachovává p?itom vektorové s?ítání a násobení skalárem dané na těchto vektorovych prostorech. Mno?ina v?ech takovych transformací je také vektorovym prostorem.
Je-li báze kone?ně generovaného vektorového prostoru pevně zvolená, pak lze ka?dou lineární transformaci zapsat ve formě matice.
Detailní zkoumání vlastností matic a algoritm? prováděnych na maticích, v?etně vypo?tu determinantu a vlastních vektor? a ?ísel matice, je sou?ástí lineární algebry.
Obecná metoda, kdy je nalezen lineární zp?sob pohledu na nějaky problém, ten je pak vyjád?en v termínech lineární algebry a je vy?e?en nap?íklad pomocí matic, je jedna z nej?í?eji pou?itelnych metod v matematice.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BICAN, Ladislav. Lineární algebra a geometrie. 2. vyd. Praha: Academia, 2009. 303 s. ISBN 978-80-200-1707-9.
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky ?i videa k tématu lineární algebra na Wikimedia Commons